[2] Plnění nesplnitelných snů
Sedím tu pod oknem, sleduji noční oblohu. Přemýšlím o tom, jaké by to asi bylo, dostat se k té nejvzdálenější hvězdě. Hlavu mám plnou nereálných myšlenek, které se nikdy nestanou skutečností. Má mysl si dokáže cokoliv představit, avšak ne nic reálného. Proč se musím pořád jen topit ve snech a nedokážu si připustit krutou realitu? Asi proto, že právě sny mi pomáhají na chvilku zapomenout na všechny problémy a ukazují mi nevšední krásu lidské mysli. Dobytí cíle ale vždy začíná jen pouhým snem, tak proč se nezačít snažit své sny zrealizovat? Aha, už vím, moje realistické já mi v tom brání: "To přeci nejde, to není možné." říká mi. Vtom se ve mně probudí snílek a přesvědčuje mě: "Nic není nemožné! Stačí jen opravdu chtít!"
Pokud máte dost síly na to, odolávat neúspěchům a častým strmým pádům, zvládnete opravdu cokoliv... Pamatujte si jedno: "Není důležité, kolikrát spadneš, ale kolikrát se dokážeš opět zvednout a pokračovat dál v cestě." Jinak řečeno: Dokud se budete snažit splnit si svůj sen, lidé se Vám za to budou vysmívat, že něco takového je přeci nemožné. Nesmíte se jimi nechat shodit, jděte si za svým snem! Nejdůležitější je pevná vůle. Nesmíte to vzdát hned po prvním neúspěchu. Čeká Vás ještě velké množství překážek, které musíte alespoň zkusit překonat. I snaha se cení. Překonávejte je krok po krůčku. Zezačátku si dávejte nižší cíle, časem však přidávejte na intenzitě. A po nějaké době se Vám podaří zvládnout i svůj nejvyšší cíl, ať už se jedná o cokoliv. Uvidíte, jak Vám ti ubožáci budou závidět, až si splníte svůj sen. Dobyjete svůj vysněný cíl a budete na vrcholu. Vy teď budete těmi, co jsou nahoře a oni těmi dole, kteří se nezmůžou na nic jiného, než se snažit ty lepší shodit na svou úroveň. Teď se můžete smát Vy jim. Jsou to jen pouzí hlupáci a ubožáci. Ne nadarmo se říká: "Kdo se směje naposled, ten se směje nejlíp!"
A zase se při tom přistihuji. Asi každý má nějaké zlozvyky. A právě tohle je jeden z těch mých. Ostaním bych pořád jen moudře radila, ale sama se těmi radami řídit nedokážu. Jak mi pak mají ostatní věřit, že mé rady fungují, když ani já sama se jimi neřídím? Měla bych s tím něco udělat. Ale kde vezmu dostatek sebedůvěry ke změně svého života a splnění mých snů? Pořád si říkám: "Někdy s tím začnu něco dělat.", ale to "někdy" také můžu odkládat takovou dobu, že k němu nikdy nedojde. A to nesmím dopustit. Jen potřebuji dostatečnou motivaci, více sebedůvěry, kterou postrádám a.. Méně lenosti. Pak tu třeba bude možnost začít s tím něco dělat. Uvidím. Pokud někdy dosáhnu svého cíle (který si mimochodem musím pořádně promyslet, než se ho začnu snažit realizovat), přečtu si tento svůj text a s úsměvem na tváři si řeknu: "Dokázala jsem to!" a to samé přeji i Vám. "Hodně štěstí a vytrvalosti při cestě k Vašemu vysněnému vrcholu!", to Vám přeje věčně fantazírující snílek! :)
