[09] Není cesty zpět
Chci najít cestu zpět
z té zpropadené cesty.
Stačilo jen pár vět,
spolu s malými gesty,
a ocitla jsem se v pasti
plné citů pro mě tak neznámých.
Doufám, že mě někdo praští
a probudím se z můr nečekaných.
Přemýšlím, jak je to vůbec možné,
že člověk, kterému srdce zkamenělo
dokáže duši téměř bezcitné
rozbušit srdce dá se říct natrvalo.
Nemá mapu cesty zpět,
tak se dále ztrápeně ztrácí
ve smyslu těch tklivých vět,
k nímž se s planou nadějí vrací.
Buší však pro to nesprávné srdce,
které je již dávno zničené,
a nemá už ty silné ruce
pro pohlazení duše zblázněné.