[1] Ukryté nitro
16. 3. 2013
Sedím tu v okovech smutku,
to však nikdo neví vskutku.
Schovávám se za masku radosti,
která mě z okovů doufejme odprostí.
Nikdo nezná mé trápení,
každý myslí si, že jsem šťasná,
to je však jen pouhé zdání,
má duše je již téměř prázdná.
Topím se v mých snech,
v nesplnitelných snech,
na kterých stále slepě lpím
a dál věřím svým hloupým lžím.
Měla bych to snad měnit?
Nemám k tomu důvod.
Nesmím to lehce podcenit,
sny jsou mého štěstí jediný původ.
Nic jiného mi nezbývá
než čelit realitě, jenž se odkrývá,
slzu navždy dusit v oka koutku
a v sobě dál nosit břemeno
chmurného nekončícího smutku...
a dál si snít o všem možném i nemožném...
:)
(Ejmy, 22. 9. 2013 14:12)