[10] Skrytá pravda
Tyhle chvíle melancholie
duši planou nadějí mi plní,
avšak po jejím náhlém skončení
smutek do nitra zpět se mi vlije.
Dále ho já úspěšně skrývám
jako jehlu v kupce sena.
Slovy, která jsou mnou vyřčena
si další trny do duše zarývám.
Jsou to totiž slova velmi neupřímná,
sama sobě si často nalhávám,
že žádné city k nikomu nechovám.
Pravda je však nejspíše docela jiná...