[4] Na vlnách melancholie
2. 5. 2013
Smůla na mě plive
více než kdy dříve.
Slova jsou jen lstivé,
a tak dál tajně trpím.
Ztratila jsem malého
sněhově bělounkého
přítele chlupatého,
a tak dál chmurně trpím.
Chyby své stále opakuji,
osud svůj lihovkou vykresluji,
avšak jen černou vybarvuji,
a tak ještě víc trpím.
Držím v rukou něco ostrého,
co z živého udělá mrtvého,
spatřím pak anděla strážného,
v té chvíli však již bezmocného,
a tak už nikdy netrpím...
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
